Jak jsme cestovali, aneb 4 lidi, 16 dní a 3670 km - část 2.

Tak moje předsevzetí dát sem nový článek každý den vzalo za své poměrně brzy, ale snad se polepším (těžko). Každopádně další dva dny našeho putování jsou tu...

Den 3. | Mt. Cook a první setkání s tučňáky

Odměnou za zbytečně naježděné kilometry nám bylo parádní spaní u jezera a ráno krásný výhled na hory. Počasí se skutečně umoudřilo a my zvolili rychlý přesun k Mt. Cooku. Stihli jsme tam podnikout dva tracky a zejména ten druhý by byla hrozná škoda nepodniknout. Byla to nejhezčí procházka za dobu, co jsme na NZ vůbec. Za každou zatáčkou nás čekal nový výhled, a že se bylo na co koukat. Prostě paráda. Nakonec se ukázalo, že bylo štěstí, že Lukáš vstává tak brzo, protože když jsme sedli do auta, tak akorát začalo pršet. Měli jsme tedy obrovské štěstí, že jsme mohli vidět to, co jsme viděli – mimo nejvyšší hory NZ i tající ledovec.

Lukáš cestu podnikl v tričku a kraťasech, což jsem mu cestou celkem vyčítal, že jede do hor takhle oblečenej, nakonec jsme cestou potkali paní v sandálích, tak jsem se mu musel omluvit, že zas tak špatně vybavenej nejel…

V této chvíli se naše výpravy na chvíli rozdělili. My s Lukášem jsme se vydali směr Timaru a Oamaru a Olča s Vencou, kteří obě města již navštívili, zvolili směr Twizell a Oamaru, kam za námi přijeli až večer.

Když jsme dorazili do Timaru, tak pořád lehce poprchávalo a byla celkem zima. Takže v místních veřejných zahradách jsme se oba shodli, že nás to ani jednoho nezajímá a vydali se do Oamaru. Cestou jsme se pobavili tím, že jsme vedle sebe na poli potkali naše dva oblíbence v podobě žita (44) a řepky (Tomáše), tak jsem si ještě vzpomněl na Seagulla (čti sígla, myšleno Horsta). Taková blbost, ale nás to docela pobavilo.

Pak jsme konečně dorazili do Oamaru, kde hnízdí tučňák nejmenší (Blue penguin), což je, jak ti bystřejší jistě postřehli, nejmenší tučňák na světě. Museli jsme počkat do soumraku a skutečně, z dřevěných boudiček na břehu (které vybudovali ochranáři) začali vylézat tučňáci. Jeden se dokonce vydal skrz díru v plotě a proběhl kousíček okolo nás. Bylo i zajímavé pozorovat, jak neuvěřitelně rychlí jsou tučňáci ve vodě. Bylo jich sice jenom pár, ale setkání to bylo vskutku zajímavé…

Cestou do kempu kousek od Oamaru jsme ještě navštívili kolonii tučňáků žlutookých, ale vzhledem k naprosté tmě jsme nic neviděli.

Den 4. | Moeraki boulders, další tučňáci a přesun do Dunedinu

Další cílem byly kulaté kameny na pláži v Moeraki, kam je ale lepší vydat se za odlivu, který byl až pozdě odpoledne. Den jsme tak strávili v Oamaru. Nejprve grilováním na grilu v podobě mašinky a pak návštěvou bazénu a místních zahrad, které byly dost pěkné, ale nejvíc nás zaujal volně rostoucí strom se špendlíky.

Odpoledne jsme dorazili k Moeraki boulders, kde nás čekalo mraky turistů. Lukáš tím byl znechucen a úlohu fotografa jsem tak na chvíli převzal já, kterej jsem s tím tak nějak počítal, že u takové atrakce chvíli po vrcholném odlivu bude spousta lidí. Udělali jsme tedy nějaké fotky a vyrazili k jednomu z nejlepších míst vůbec – Moeraki Lighthouse.

O maják nám ani tak nešlo, jako o hnízdiště tučňáků žlutookých – patrně nejvzácnějších tučňáků na světě. Přijeli jsme celkem brzo, ale nakonec se to ukázalo jako hrozné štěstí, protože tučňáci akorát krmili mladé, takže National Geographic v přímém přenosu. S opovržením jsme sledovali racky, kteří se snažili mláďatům potravu ukrást a zařekli jsme se, že už jim nikdy nehodíme ani plesnivej chleba.

Pozorování nám také zpříjemnili lachtani, zejména scénka, kdy mládě tuleně dalo jakoby pohlavek mláděti racka, což mělo za následek nálety racka nejprve na mládě a pak i na dospělého lachtana. Konečně jsme i viděli dovádět lachtany ve vodě. Po delším pozorování jsme se vrátili k autům se najíst, a když jsme se vrátili zpátky, tučňáků už tam bylo jenom pár.

Po této parádní šou jsme se přesunuli do Dunedinu, kam jsme dorazili v noci a hledali jsme místo na spaní. V prázdném nočním městě probíhali na semaforech závody mezi našimi auty, které jsme jasně vyhrávali. Nakonec jsme našli i příhodné místo na spaní, i když klidnou noc jsem úplně neměl. Byli jsme celkem kousek od hlavní silnice (spaní mimo kempy je na Zélandu zakázané pod pokutou 200 dolarů) a navíc nad ránem se nám okolo auta ochomýtali nějaké dvě pochybné existence. Noc jsme ovšem přečkali a tak tento parádní den nebyl ničím narušen.

Hodnocení článku: 
Průměr: 5 (1 hlas)
  • Lake Pukaki
  • Lake Pukaki
  • Lake Pukaki
  • Lake Pukaki
  • Aoraki NP
  • Aoraki NP
  • Aoraki NP
  • Aoraki NP
  • Aoraki NP
  • Aoraki NP
  • Jako vždy dobrá nálada
  • Tasman Lake
  • Aoraki NP
  • Aoraki NP
  • Aoraki NP
  • Aoraki NP
  • Tající led
  • Aoraki NP
  • Aoraki NP
  • Zahrady v Oamaru
  • Zahrady v Oamaru
  • Bacha na tučňáky
  • Nekrmte racky z auta...
  • Oamaru
  • Tučňák nejmenší (Blue Penguin)
  • Tučňák nejmenší (Blue Penguin)
  • Moeraki Boulders
  • Moeraki Boulders
  • Moeraki Boulders
  • Moeraki Boulders
  • Moeraki Boulders
  • Moeraki Boulders
  • Schovanej
  • Trocha tělocviku
  • Moeraki Boulders
  • Moeraki Boulders
  • Brozanský bodlo kope do kamene
  • Moeraki Lighthouse
  • Yellow-eyed Penguin (tučňák žlutooký)
  • Ochrana před paparazi
  • Yellow-eyed Penguin (tučňák žlutooký)
  • Tučňáci s hajzlem rackem
  • Yellow-eyed Penguin (tučňák žlutooký)
  • Lachtan Béda
  • Zřejmě jinej gang
  • Další lachtan
  • Na tučňáky nebo lachtany?