Jak jsme cestovali, aneb 4 lidi, 16 dní a 3670 km - část poslední

Jak jsem slíbil, tak také plním a zde je závěr našeho putování.

Den 14. | Arthurs Pass

Čtrnáctý den našeho putování byl jeden z nejlepších. Strávili jsme ho v Arthurs Passu, kam to sice byla celkem zajížďka, která ale rozhodně stála za to. Absolvovali jsme zde hodně výživný výšlap, který jsme ovšem zvládli v rekordním čase. Výstup to byl hodně náročný, ale ten výhled stál za to. Fakt paráda. Pobavil mě jeden Kea, který Lukášovi prohledával batoh tak šikovně, že se začal kutálet dolů a část jeho obsahu už Lukáš nikdy neviděl… Po návratu jsme ještě absolvovali kratší track k vodopádu a přesunuli jsme se do kempu.

Den 15. | Graymouth a přesun do Oparara Basin

V bazénu v Graymouthu jsme ze sebe ráno ze špinavých backpackerů udělali opět úhledné cestovatele. S Lukášem jsme se s velkým nadšením vozili na tobogánu, tedy až do doby, když nás vykázal místní plavčík, s tím že si na to musíme pořídit nějaký náramek.

Další zastávkou byly Punakaiki Pancakes, kde už jsme sice s Lukášem byli, ale tentokrát jsme cestu naplánovali na dobu maximálního přílivu, abychom si užili slavné blowholes. Maximální příliv sice byl, zato moře bylo nejklidnější jaké jsem snad kdy viděl, takže opět nic…

Cestou jsme ještě měli v plánu navštvívit nějaké jeskyně, ke kterým jsme se ovšem nedostali přes rozvodněnou říčku. Výlet to byl vskutku parádní, většinu cesty jsme šli bahnem a pršelo. Jediným pozitivem byl psík, který se k nám připojil a dělal nám průvodce. Nakonec se ale ani on neodvážil řeku přebrodit a vydal se s námi zpátky.

Pokračovali jsme do Westportu, kde se naše cesty opět na chvíli rozdělili, protože my s Lukášem jsme se rozhodli vydat se na další zajížďku do Oparara Basin (pro fanoušky Pána Prstenů, je to místo, kde byla točena scéna vstupu do dolů v Morii). Na místo jsme ale dorazili až večer, pomalu už se stmívalo a začalo pršet, což byla velmi dobrá zpráva vzhledem k tomu, že jsme se nacházeli uprostřed ničeho. Přes zákaz jsme se rozhodli na místě přenocovat, protože jsme si říkali, že kdyby blbou náhodou na místo dorazil ranger, tak by naší situaci jistě pochopil… V noci jsme ještě zřejmě slyšeli Kiwiho a smáli jsme se našemu vybavení, kdy jsme s sebou sice neměli moc vody ani jídla, ale za to jsme měli uprostřed lesa s sebou prut a dvě koňský masky…

Den 16. | Domove, sladký domove

Ráno se počasí celkem umoudřilo, tak jsme se vydali na průzkum Oparara Basin. Shodli jsme se, že zajížďka stála za to, zejména volný pohyb po jeskyních se nám dost líbil. Když jsme se místa nabažili, vyzvedli jsme ve Westportu Vencu s Olčou a vydali jsme se směr Motueka. Cestou jsme se ještě zastavili u největšího visutého mostu na Zélandu a u jednoho vodopádu, který spíš tedy vypadal jako hostěnický jez. Nakonec jsme dorazili do Motueky, dali si steaky na grilu a rozdělili jsme se při hledání místa ke spaní. My s Lukášem jsme spali v pohodě, ale Vencu s Olčou dvakrát vyhmátli místní hlídači, kteří dávají pozor na backpackery, kteří přes zákaz spí v autech v ulicích města.

No a to byl tedy konec našich cest. Po návratu nás čekalo shánění práce a o tom zase příště, snad už dříve, než u mě v poslední době bylo zvykem…

Hodnocení článku: 
Průměr: 5 (1 hlas)
  • Arthurs Pass
  • Arthurs Pass
  • Arthurs Pass
  • Arthurs Pass
  • Arthurs Pass
  • Arthurs Pass
  • Arthurs Pass
  • Arthurs Pass
  • Arthurs Pass
  • Arthurs Pass
  • Arthurs Pass
  • Arthurs Pass
  • Arthurs Pass
  • Arthurs Pass
  • Arthurs Pass
  • Arthurs Pass
  • Arthurs Pass
  • Arthurs Pass
  • Arthurs Pass
  • Arthurs Pass
  • Arthurs Pass
  • Oparara Basin
  • Oparara Basin
  • Oparara Basin
  • Oparara Basin
  • Oparara Basin
  • Oparara Basin
  • Oparara Basin
  • Oparara Basin
  • Oparara Basin
  • Oparara Basin
  • Oparara Basin
  • Oparara Basin
  • Oparara Basin
  • Oparara Basin
  • Oparara Basin
  • Oparara Basin
  • Oparara Basin
  • Oparara Basin
  • Oparara Basin
  • Oparara Basin
  • Oparara Basin
  • Oparara Basin
  • Oparara Basin
  • Oparara Basin
  • Most
  • Hostěnice
  • Hostěnice