Události posledního měsíce a půl

Že budu svůj blog po čase zanedbávat jsem tak nějak i tušil, ale že to bude až takhle… No nic, každopádně máme teď pár dní volna, tak jsem si řek, že jestli něco nenapíšu teď, tak už asi nikdy. Za ten přibližně měsíc a půl se toho událo celkem dost, ale nějak nebyl čas a chuť o tom psát, tak budu tak matně vzpomínat.

Když jsme ukončili naše putování po jižním ostrově a vrátili se do Motueky, stál před námi (vzhledem k době kdy jsme se přijeli) celkem těžký úkol – najít práci. Nejprve jsme zkusili objet pár sadů v okolí, ale štěstí jsme neměli. Holt jsme tu byli moc pozdě na to dělat ještě thinning a moc brzo na to, abychom už začli se sběrem. Chtěli jsme dokonce vzít za vděk prací v továrně Taylleys, ale tady zase byla podmínka zůstat aspoň 3 měsíce, což se od naší představy zůstat zde do doby, než začne sběr, značně lišilo.

Dalším nápadem bylo vrátit se na ty 2 – 3 týdny zpět do Blenheimu a chvíli pracovat na vinicích. Zkusili jsme obvolat pár kontaktů a opět nic – opět špatná roční doba pro hledání práce na vinici. Nepropadl jsem ovšem skepsi a vrátil jsem se zpět k myšlence pracovat v sadu v motuece. První sběry raných jablek už totiž probíhaly, tak jsem to nechtěl vzdát a těch pár týdnů se jenom válet na pláži (ačkoliv to byla taky velmi lákavá varianta).

Vytáhnul jsem si tedy z internetu celkem dost kontatků na zdejší sady a jeden po druhém začal obvolávat a začal jsem si zvykat na negativní odpověď. Až se nakonec zadařilo! Byl to celkem úsměvný pracovní pohovor ve stylu:

Já: Dobrý den, sháníme s kamarády práci, je u vás něco volného?
Paní: Je, kdy můžete začít?
Já: Zítra.
Paní: Ok, tak v půl 9.
Já: Ok.
Já: Jo a co je to za práci?
Paní: Sběr borůvek.
Já: Aha, dobře tak zítra.
Paní: Zítra.
Paní: Jo a kolik vás je?
Já: 4.
Paní: Tak dobře.

To že nám paní hned neřekla, že budeme sbírat borůvky, mě dost překvapilo, ovšem jen do chvíle, než jsem zjistil, že jsem volal do čistě borůvkového sadu (říká se borůvkový sad? Snad jo…). Každopádně jsme tam druhý den nastoupili v sestavě já, Lukáš, Venca a Olča. Práce nám od ruky moc nešla, ale borůvky nebyly špatný a říkali jsme si, že i když jsme pomalí, tak za minimálku to není špatná práce. Tuto teorii nám narušila supervisorka a majitel svým výkladem spojení „minimální mzda“. Takže po slušné výměně názorů na toto téma nám majitel nabídl, že nám dohodí práci u kamaráda v sadu jabkovém. Tak se i stalo a my tak trošku kostrbatě přeci jen ještě našli sad, ve kterém stále probíhal thinning.

Zde jsme pracovali asi 2 týdny, než skončil thinning i tady. Každopádně to nebylo tak špatné, protože o necelý týden později už jsme měli jistou práci u Grahema (u toho jsme dělali thinning při našem prvním příjezdu do Motueky) a volný čas jsme využili k plánovanému výletu do NP Abela Tasmana, kde jsme podnikli třídenní 55 km dlouhý pochod. Bylo zde krásně, akorát obě noci zde jsem toho moc nenaspal, protože pokaždé v chatce někdo chrápal. S podivem to pokaždé byla žena a s ještě větším podivem to v prvním případě byla celkem křehká cca třicetiletá slečna, která by v chrápání porazila i padesátiletého stokilového řidiče kamionu. Navíc na ní nezabíralo klasické mlaskání, protože jak jsme zjistili ráno, měla v uších špunty… Takže nakonec zabralo až to, kdy jí Lukáš zacloumal s postelí a já v mezičase, než začla chrápat znovu, konečně usnul…  Jinak se zde nic pamětihodného nestalo, ale výlet to byl vskutku parádní, o čemž určitě vypovídají i fotky.

Po návratu jsme se ještě pár dní váleli na pláži a pak nastal den, kdy jsme začali se sběrem pro Grahema. První tři dny jsme dělali ve stejné sestavě jako na borůvkách, potom Vencu s Olčou vystřídali Laubič s Nikčou. Největším překvapením se ukázalo to, že Grahem má kromě jablečného sadu ještě jeden větší hruškový sad. Každopádně teď po cca měsíci sbírání se nám práce pomalu chýlí ke konci. No ještě to vidíme tak na přibližně dva týdny a budeme opět u problému hledání práce.

Kapitola sama pro sebe je bydlení. S Lukášem jsme chtěli bydlet opět u fialové bláznivé Taniy, kde jsme bydleli naposled, ale zde bylo přelidněno. Tak jsme hledali dál a skončili jsme v takové chatičce několik kilometrů od Motueky. Líbilo se nám zde to, že jsme tu měli klid a s nikým jsme se nemuseli o nic dělit. Majitel byl celkem za vodou a celkem pohodář. Největším problémem tedy byla poloha (a to že jsme neměli internet). Všechno se tak nějak vyřešilo samo. Venca s Olčou našli bydlení u jednoho na první pohled zvláštního páru (možná i na pohledy další…) – asi 35 letej bezzubej pohodář a jeho asi 120 kilová 20letá „krasavice“. Ovšem v parádním domě v ceně myslim 390000 dolarů, v klidné čtvrti a navíc s ještě jedním volným pokojem, do kterého jsme se nakonec nastěhovali.

Vtipná epizoda byla, když Venca s Olčou odjížděli a do domu se nám přistěhoval další pár snů osmnáctiletej zmrzlinář (rozuměj pitoma s rovnym kšiltem) se 17 letou ošklivější kopií naší paní domácí. Vyklubal se z nich celkem dost problémový pár, což vyvrcholilo jejich odstěhováním za asistence policie (což byla zase hrozně přehnaná reakce paní domácí).

Každopádně v domě už bydlíme přes měsíc a nebýt paní domácí, kterou přátelsky přezdíváme „prasnice“, tak by to tu bylo super. Ona ale jak nechodí do práce, tak celý den vymejšlí kraviny a přijde mi, že se nám to tady snaží znepříjemnit. Ale není to nic neúnosného a nic s čím bysme si nedokázali poradit a zatím nemusíme situaci řešit jako její kočka, kterou si pořídila a za den jí utekla… Teď máme kočku další a ta už v domě je pár dní, asi ještě chudák nemá rozum…

Dost vtipnou epizodou posledních týdnů také bylo „vaření guláše“, kdy jsme po 8 dnech v práci vařili s Honzou a Nikčou guláš s bramboráky a tak nějak se to zvrtlo v hroznou pitku završenou pojíjením Morgana s kolou ve vířivce a mou absencí druhý den v práci.

Jinak jak už jsem psal v úvodu, tak teď máme pár dní volno a čekáme, až nám dozrajou jabka. Zbytek sadu už budeme zřejmě sklízet v sestavě my 4 + majitel a jeho syn. Grahem nám v mezičase nabídl výlet na lodi do NP Abela Tasmana, kam se s ním vydáváme zítra. Na výlet se dost těšíme, uvidíme tu krásu opět z jiného pohledu, navíc si u toho zarybaříme a tahle sranda nás nebude nic stát. Holt je důležité umět si dělat přátele…

Hodnocení článku: 
Průměr: 5 (3 hodnocení)
  • Elitní borůvkář
  • Langusta od šéfa
  • Langusta
  • Langusta
  • Po práci
  • Hrušky...
  • Hrušky
  • Novej hlídač v sadu
  • Hangi
  • Jablko v karamelu
  • Vaření guláše
  • Vaření guláše
  • Vaření guláše
  • Vaření guláše
  • Zahrabanej Venca
  • Zahrabanej Venca s Olčou
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP
  • Takhle to dopadlo
  • Abel Tasman NP
  • Abel Tasman NP