Zhodnocení našeho pobytu v Cromwellu

Tenhle článek jsem sem zamýšlel dát téměř před měsícem, ale zklamalo mě připojení k internetu, pak jsme byli 16 dní na cestách a ještě doma nemáme internet, takže se to krapánek zdrželo… Ale když už jsem to sepsal, tak to sem nahodim teď…

Tak je to opět tady – balíme krosny a vyrážíme zase na cestu. Tentokrát je ovšem, jak se tak říká, cesta náš cíl. Rozhodli jsme se totiž skončit na třešních a trochu si užít léta – vyrážíme na přibližně třítýdenní cestu, při které najedeme přes 3000 km a projedeme si tak celou jižní část jižního ostrova, čímž budeme mít jižní ostrov procestovaný (teda až na pár výjimek na severu, ale to zmákneme později).

Nejprve začnu tím, proč jsme se rozhodli, že nevydržíme do konce sezony a vyrazíme na cestu už teď. Hlavním problémem byl déšť. Kvůli němu totiž třešně popraskali a je pro nás tak nemožné jejich sběrem vydělat dobé peníze. Navíc když musíme vstávat v 5 ráno, což je hlavně pro mě naprosto smrtící. Ve městě je jedinej supermarket, kterej je hrozně předraženej. Bydlení v kempu, kde je kuchyň neustále narvaná úplně neschopnými Asiaty (už si dělám poznámky, co všechno v kuchyni vyváděj, a asi natočíme parodii, protože to opravdu není normální), není tam nádobí a věčně něco nefunguje, nám taky úplně nesvědčí a těšíme se, až zas budeme bydlet aspoň trochu normálně. Prostě absolutně nic nás tu nedrží, takže jak už se tu stalo naším zvykem, jedeme dál.

Další část dnešního příspěvku (který jsem sem dal po dost dlouhé době, ale tak nějak nebylo moc o čem psát a když už bylo, tak jsem zase neměl fotky – teď když je mam, tak zase nevim, jestli se mi podaří je sem nahrát) je takové shrnutí, co se od posledního článku událo. Tak zaprvé jsme oslavili Vánoce. Poprvé mimo teplo domova, zato v teple léta, takže aspoň tak. Hlavně mi teda absolutně nepřišlo, že by Vánoce vůbec měli být, ale tak záminku k dobré večeři a popíjení vína přece neodmítnu. Takže jsme vyrazili s Lukášem, Honzou a Nikčou k jezeru, kde jsme něco ugrilovali (já měl jehněčí, Lukáš lososa a Honza s Nikčou hovězí a já jsem k tomu nachystal brambory), lehce popili a v pití jsme pak pokračovali v kempu při sledování S čerty nejsou žerty. Tak nějak podobný program, až na film a složení skupiny – přibyl Vašek, což je Lukáše bývalý kolega z vězení s přítelkyní Olgou. Musim říct, že takhle málo jsem toho o Silvestra nevypil asi od té doby, kdy jsem začal pít. Ale tak nějak mi to vůbec nevadilo… Docela vtipné bylo, když jsme těsně před půlnocí vyšli ven a absolutně nic se nedělo. Holt všichni, kteří chtěli rok 2014 přivítat nějak velkolepěji, odjeli do Queenstownu a v Cromwellu tak bylo mrtvo. 

Za zmínku ještě stojí návštěva místního festivalu vína a jídla, který byl tedy o poznání slabší, než jaký každoročně navštěvuji v Praze. Zde bylo jen pár stánků, většina vystavovatelů měla víno teplé a tak u nás zvítězilo jediné vinařství, které umělo lahve správně vychladit. V mých očích se tak nejlepším vínem festivalu stal Riessling od vinařství Misha. Ale když to vezmu kolem a kolem, tak to bylo velmi příjemné odpoledne. Druhý den nás tedy trochu vyděsilo, když jsme měli něco strčeného za stěračem (auto jsme nechali zaparkované kousek od dějiště festivalu a odešli domu pěšky), ale naštěstí to nebyla pokuta, ale nějaký leták upozorňující na festival piva. To je tu ale stejně hnusný, tak jsem leták vzteky zmuchlal, že nás takhle lekaj… 

Na další necelé tři týdny je náš program jasný – cestování a užívání volna. Na cestu se k nám připojí i Vašek s Olčou, takže na to nebudeme sami. Cestovní itinerář jsem vypracoval já, takže o bloudění, zmar a veselé situace jistě nebude nouze… Takhle na papíře to ale vypadá suprově – tučňáci, lachtani, delfíni, kiwi, hory, jezera, pláže, oceán, moře, prostě ráj… Tak doufám, že všechno klapne…

Průběžně si budu dělat poznámky, co jsme viděli, zažili a vyvedli. Jinak kdyby někoho zajímalo, co budeme dělat, až docestujeme, tak vám to neřeknu. Ne že bych nechtěl, ale sami to ještě nevíme. Jako další práci máme domluvený sběr jablek opět v Motuece, ale to bude až v půlce února. Ty přibližně 3 týdny tak budeme muset nějak vyplnit. Tak nějak nám vykrystalizovali dvě varianty: A) přijedeme do Motueky s předstihem a budeme doufat, že něco najdeme, B) vrátíme se do Blenheimu a snad něco najdeme tam. Takže zkusíme něco poptat v Blenheimu a když nebudeme úspěšní, tak vyrážíme do Motueky. Tak se mějte a za 3 týdny očekávejte megapříspěvek...

Hodnocení článku: 
Průměr: 5 (1 hlas)
  • Vánoce
  • Vánoce
  • Vánoce
  • Vánoce
  • Vánoce
  • Vánoce
  • Vánoce
  • Vánoce
  • Vánoce
  • Silvestr
  • Silvestr
  • Silvestr
  • Silvestr
  • Silvestr
  • Silvestr
  • Silvestr
  • Silvestr
  • Silvestr
  • Silvestr
  • Silvestr
  • To jsem se naučil od Mrňouse, akorát on to dělá s pulitrem a celej se při tom nezlije jako já...
  • Silvestr